Jeho hříva je jako řeky proud, oči jsou podobné žhavému popelu svítící v temnotě noci a jeho kopyta jsou rychlá jako světlo.

Kůň běží s plícemi, setrvá srdcem a vyhrává charakterem.

Jezdectví je dialog dvou těl a duší usilujících o vznik dokonalé harmonie mezi nimi.


 

Ach kůň. Pohleďte - šlechetnost bez domýšlivosti, přátelství bez závisti, krása bez marnosti. Ochotný sluha a přesto nikdy otrok.



 

Podívejte se koni do oka a okamžitě budete vědět, jestli mu můžete důvěřovat.

Život je krásný, koně ho dělají krásnější.

Koně se nechají přivést k vodě, ale nedají se přinutit, aby pili.



















Kdyby kůň o své síle věděl, nikdo by na něm neoseděl.

Váš kůň vás miluje. Ne pro váš vzhled, ale pro vaši lásku.


 

Koně nezajímá, jak moc toho víte, dokud nezjistí, jak moc vám na něm záleží.


 

Kam stáda koní pást se chodí, kde hříbě skotačí vesele, tam radost se a láska rodí, tam nechybějí přátelé. V ta místa žal jen zřídka vstoupí, zřídka se koně vracejí, kam lidé krutí, lidé hloupí zlobu a zášť si zasejí.

Dává nám všechno co má. Rychlost, vytrvalost, sílu. Ale plane v něm i jeho divoký duch. Byl jiskrou, která zažíhala dávné mýty. Byl chloubou králů i dobyvatelů.
Byl oporou civilizace. Pod údery jeho kopyt se utvářeli dějiny.
Dodnes má v našich srdcích místo ona pyšná krása, která nese jméno kůň.

Nejste opravdový jezdec, do okamžiku než spadnete.



 

Když Bůh stvořil koně, pronesl k němu :
„Tobě rovného jsem neuděl, všechny poklady Země teď leží mezi Tvýma očima…“


 

Že mi je můj kůň nejmilejší říkáš ty, člověče, že je hřích. Kůň mi zůstal v bouři věrný, člověk ani ve větru.